Můj názor - Divergence

Autor: Veronica Roth
Série: Divergence
Díl: první
Originál : Divergent
Anotace : Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka – úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí.





Můj názor (neobsahuje spoilery)

Děj se odehrává v budoucnosti v městě Chicago. Společnost je rozdělena do pěti takzvaných frakcí : Upřímnost , Sečtělost, Odevzdanost, Mírumiluvnost a Neohroženost.                                         

Beatrice – později si změní jméno na Tris – je šestnáct let a to znamená,že si musí vybrat frakci, ve které stráví celý život. Zdá se, že její volba by měla být jasná. Zůstat s rodinou v Odevzdanosti. Odevzdanost je frakce, ve které je prioritou nesobeckost a sebeobětavost.  Tris se necítí ani na jedno a pochybnosti o volbě frakce ji doslova hlodají. Talentová zkouška, která by jí měla pomoci zjistit pro kterou frakci má vlohy, ji v rozhodování také zrovna nepomůže, protože jí vyjde nejednoznačný výsledek – což je velmi neobvyklé. To ale není všechno. Zjistí totiž, že je Divergentní. Co obnáší být Divergentní? To sama pořádně neví. Ví ale, že svojí Divergenci musí držet pod pokličkou. Když to totiž zjistí nesprávný člověk,skončí mrvtá.


 Děj začíná v den talentových zkoušek a postupně je vysvětlen celý systém frakcí – co je pro každou frakci specifické a které frakce se zrovna nemilují. Vrháme se tedy do děje rovnou a postupně se všechno srozumitelně vysvětluje, takže se člověk neztrácí.

 Tris je dobrá hlavní hrdinka. Její myšlenky a chování vás nenudí, což je u hlavní postavy celkem dost podstatné. Co se týče Willa, Christiny a Ala – kamarádů Tris – tak jsem si hodně oblíbila Willa a méně už Christinu. O Alovi se vyjádřím pouze takhle – nevím, co si o něm mám myslet. To, co udělal mě celkem šokovalo…Co se týče Čtyřky – toho kluka si prostě nemůžete neoblíbit. Vždycky, když se objeví na scéně, je vše hned zajímavější. Další úžasnou postavu, kterou bych chtěla zmínit je Trisina matka, která je jednou z mých nejoblíbenějších postav.

 Divergence na mě vyskakovala snad na každém rohu, všude se o ní mluvilo a skoro každý z ní byl nadšený, takže si kniha celkem rychle upoutala mou pozornost. Byla jsem opravdu hodně zvědavá, jestli se přidám k těm, kteří knihu milují anebo zavrhují. Proto jsem tedy neváhala a hned, co kniha vyšla jsem se do ní pustila.
Musím říct, že se mi Veroničin styl psaní  líbil – nepozastavovala se nad zbytečnostmi a pořád se tam něco dělo,tudíž jsem měla tendenci pořád otáčet stránky a zjistit,co se dělo dál a jak se to všechno vyřeší. Nechyběla akce,romantika ani překvapivé nebo smutné momenty.
Rozhodně a stoprocentně nelituji toho, že jsem ji četla,protože se teď řadí
mezi mé nejoblíbenější knihy…Takže jestli jste dočetli Hunger Games a chcete něco nového nebo si prostě chcete přečíst originální dobrou dystopii,nemůžu nedoporučit Divergenci.

Jestli jste si zamilovali Divergenci a Čtyřku rozhodně doporučuji přečíst si takový dáreček,který nám Veronica nadělila. Nebo spíše napsala. Free Four: Tobias Tells the Story je malý kousíček knihy z pohledu Čtyřky. Člověk si říká,že Čtyřku už si nemůže oblíbit víc a pak přijde tohle..